|
Přirozená
víra 5
2 Dobro nelze
konat
.
Nelze svévolně konat dobro a jinak to zatím nejde. Proč? Konat dobro znamená něco
změnit. Jenže dobro pro jednoho znamená zlo, nevýhodu, pro několik dalších. To
platí naprosto všude. V politické správě, v magii i kterémkoli jiném prostoru.
Určitě se nemůžeme chválit, že jsme udělali něco dobrého. Obdarovaní nebo
zvýhodnění mlčí, ozvou se znevýhodnění a žádají trest, nápravu nebo návrat do
původního stavu. Jako příklad uvedu partyzány a piráty. Jde o krajní případ, ve
všech případech skupina koná dobro pro někoho a zde může očekávat podporu a
ocenění. Strana druhá v nich však vidí zločince a kriminální živly a snaží se
je zničit.
A jak probíhají mocenské změny? Zdá se, že to někdo řídí ve
světě duchovním. Když jedna entita zanikne, udělá prostor některé další. Ta
uvolněný prostor obsadí a začne zde provádět vlastní světovládu. Vždy narazí na
skupinu, která jejich moc omezuje. To se řeší bojem, ve kterém jedna ze stran
zvítězí a druhá moc ztratí nebo dokonce zanikne. Nějaká další entita uvolněný
prostor obsadí a realizuje zde svoji moc. To je mechanismus zániku duchovního světa,
zanikl už tak velký počet duchovních bytostí, že nejde ani spočítat, ani
odhadovat. Má to nějaké řešení?
Jistěže, každý problém má dvacet řešení, polovina je reálná,
jen je poznat, tři problém řeší a jedno z toho je nejlepší. To platí obecně a
skoro vždy. Nezbytná je přítomnost autority, která řešení prosadí. Může jít o
direktivu nebo o dohodu. Autorita by možná byla, ale každé její řešení by měnilo
společnost. Každý si přeji nápravu, urovnání, ale podle vlastních pravidel a podle
starého systému. Také jejich nový světový řád nic nového nepřináší.
Mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale ani já dlouhé články
nečtu.
.
.
|
|